Růže svraskalá - Rosa rugosa
Kolikrát jste kolem ní prošli, když jste se toulali městem. Možná jste jemné krásce prostřed zeleně nevěnovali pozornost. Ale možná, že vás do nosu cvrnkla její krásná vůně, upoutaly květy plné včel, její naducané šípky vás přilákaly k doteku nebo vás potěšila v podzimní plískanici vesele žlutá barva jejích listů. Růže, o které si budeme vyprávět má tak trošku popelkovské jméno - růže svraskalá, latinsky Rosa rugosa, které si vysloužila díky svým jakoby pokrčeným listům.
Je to růže pro ty, kdo na zahradě nehledají dokonalost, ale celistvost – krásu, užitek a plynutí.
Domovinou růže svraskalé jsou písečná pobřeží východoasijských moří, kde odolávala mocným vlnám příboje a to z ní udělalo holku do nepohody, která snáší i jistou míru zasolení půdy. Proto ji tak často najdeme na místech pro vegetaci velmi náročných, jako třeba podél frekventovaných silnic a v Británii nebo pobaltí pomáhá stabilizovat půdu pobřežních oblastí. Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu, proto i kultivary růží, které růži svraskalou nesou v genech, jsou výjimečné svým zdravím i odolností k nízkým teplotám. Pro ty, co mají pocit, že jim uschne i kaktus, je tato růže zajímavou výzvou. Jedinou nevýhodou snad může být, že růžička je tak trošku neposeda a svými podzemními výběžky ráda prozkoumává i blízké okolí svého základního keře. Těmito výhonky (odkopky) si však růži můžete velice snadno namnožit. Nejlépe na podzim, kdy je odseknete od matečného keře a zasadíte na nové místo.
Růže svraskalá je růží s velkým přínosem pro celý ekosystém zahrady. Svými kořeny zpevňuje půdu, je hostitelkou opylovačů, poskytuje úkryt i potravu ptákům a nás těší svou vůní a krásou. O tom, jaký přínos má růže svraskalá pro naše zdraví a krásu si povíme v pokračování tohoto článku.